Gérard Lauzier:Nalevo od výtahu

Překlad: Jiří Žák
Režie: Petr Svojtka

Hrají:

Yan: Roman Vojtek
Marilda a policistka: Lenka Zbranková
Boris: Jiří Ployhar
Eva: Kristýna Kociánová
Florence Arnaud: Jana Tabrea
André Arnaud a policista: Vilém Udatný
Jean-Yves: Zdeněk Rohlíček

Hrajeme:

út
30.10.
| 11:00 |
veřejná generálka Pantheon Production - host
st
31.10.
| 19:00 |
PREMIÉRA Pantheon Production - host
po
05.11.
| 19:00 |
Pantheon Production - host
čt
13.12.
| 19:00 |
Pantheon Production - host
ne
13.01.
| 19:00 |
Pantheon Production - host

Gerárd Lauzier: Nalevo od výtahu, hrají: Roman Vojtek, Lenka Zbranková, Jiří Ployhar, Kristýna Kociánová, Jana Tabrea, Vilém Udatný a Zdeněk Rohlíček. Uvádí Pantheon Production

 
Premiéra:
31. 10. 2018 od 19:00 v Divadle Palace

Další infomace: www.ipantheon.cz

Stačí jedny zabouchnuté dveře, žárlivý milenec a Yan má zase spoustu problémů.

Hlavní postavou francouzské situační komedie Nalevo od výtahu je Yan, výtvarník – tichý, klidný, plachý a spořádaný muž, kterého má konečně, po celých měsících tajného zbožňování, navštívit v bytě vdaná Florence. Decentní setkání se však v důsledku náhod a nedorozumění, vznikajících kvůli chorobně žárlivému sousedovi a jeho mladičké manželce, mění ve sled zdánlivě absurdních situací.

Všechno začne, jako v mnoha dobrých komediích, zabouchnutými dveřmi.

Nervózní výtvarník Yan čeká návštěvu známé pařížské krasavice. Yanova sousedka vyprovází v negližé svého muže k výtahu, při návratu se jí ale nešťastnou náhodou zabouchnou dveře od bytu. Zazvoní na Yana, kterého napadne přelézt do jejího bytu přes společný balkon. Nervózní z očekávané návštěvy ženy svých snů se na balkoně košilí zahákne za zábradlí. V Yanově bytě je polonahá žena, on visí bezmocný nad propastí a vysněná dáma je za dveřmi. To je úvodní situace úspěšné komedie plné podobně neočekávaných dějových zvratů a vtipných, mistrně napsaných dialogů.

Hra byla předlohou veleúspěšné francouzské situační komedie Nalevo od výtahu s Pierrem Richardem v roli plachého výtvarníka Yana (režie: Edouard Molinaro, 1988).