Nakonec vystudoval JAMU a už v dobách studia hostoval ve Státním divadle Brno. V letech 1972 – 1973 hrál v Divadle na provázku a od roku 1974 do roku 1976 byl členem Státního divadla Brno, kde mimo jiné vytvořil Štěvu v Kaločově inscenaci Její pastorkyně (stejnou roli pod stejným režijním vedením si zopakoval před televizní kamerou v legendární inscenaci s D. Medřickou v roli Kostelničky). Od roku 1976 je hereckou oporou Divadla na Vinohradech. Výčet rolí, které zde za 40 let angažmá nastudoval by byl dlouhý.

Za všechny vzpomeňme Tybalta v Romeovi a Julii, Soběbora v Hadriánovi z Římsů, Razumichina ze Zločinu a trestu, Kristiana v Cyranovi, Fagota z Mistra a Markétky, Oldřicha z Oldřicha a Boženy a především Mánka z Kaločovy slavné inscenace Gazdiny roby.

Významná je také Skopalova televizní a filmová tvorba, kterou započal již v době brněnského angažmá. Velkou popularitu mu získaly televizní seriály Malý pitaval z velkého města, Dlouhá bílá stopa, Dcery a synové Jakuba Skláře, Dlouhá míle či Vyprávěj.

S dílem Jiřího Hubače se potkal hned několikrát. Hrál jednu z hlavních postav v Hubačově seriálu Sanitka (režie J. Adamec, 1984), vytvořil v Maxe v Králi Krysovi (režie P. Hradil, 1976, Státní divadlo Brno), Kinga ve stejné hře (režie J. Novák, 2002, Divadlo na Vinohradech) a Agostina v Komu zvoní hrana (režie J. Dalík, 1977, Divadlo na Vinohradech).