S osudy slavných žen zacházíme s úctou, říká Vanda Hybnerová o Pokoji

Vanda Hybnerová vymyslela námět, chopila se režie a zároveň ztvárňuje jednu z rolí. Řeč je o Pokoji, černé komedii, v níž pět slavných žen (Isadora Duncan, Edith Piaf, Virginia Woolfová, Marilyn Monroe a Toyen) klepe na nebeskou bránu, a sami diváci vyberou pomyslnou vítězku. Hru můžete vidět v Divadle Palace 28. června, vstupenky už jsou prodeji, po prázdninách budeme představení hrát v říjnu. Ale koho by ještě předtím nezajímalo, jak černou komedii vnímá samotná autorka? Právě o tom pojednává tento rozhovor…

Hlavími hrdinkami Pokoje je pět velmi slavných žen. Jak těžké bylo rozhodnout se, které osobnosti vyberete, a u které z nich jste nejvíc váhala?

Chtěly jsme s Kateřinou Krobovou, která je spoluautorkou představení, aby ženy zastupovaly všechny významné druhy umění, tedy herectví, tanec, literaturu, zpěv a malířství. A pak už jsme jen hledaly ženy s velkými osudy. A taky tak, aby byly známé širší veřejnosti. Mrzí mne, že jich nemohlo být víc, já osobně postrádám třeba Boženu Němcovou.

Jistě máte životní příběhy celé pětice dokonale „přečtené“. Dovedete říci, která z žen vám je nejbližší, a naopak?

To nedokážu. Strávily jsme nad jejich životními příběhy spoustu času, a tak se na dlouhou dobu staly součástí i mého života. Byla to báječná společnost. Tolik jsem se z jejich životů, které jsou plné vášní, tužeb a píle, která vedla k jejich mistrovství, naučila! Ani jedna z nich nepřišla ke slávě zadarmo.

Diváci sami vybírají, které hrdince dají Pokoj. Nakolik se jejich rozhodnutí opakují a nakolik je možné podle reakcí během představení „odhadnout“ výsledek?

Doposud Pokoj diváci přiřkli Isadoře Duncan a malířce Toyen. Každá z žen má své důvody, proč o zapomenutí a Pokoj žádá, ale jak soudí lidé, to nevíme. Důvody jsou určitě rozdílné, někdo si řekne, tuhle moc neznám, ta mi chybět nebude, nebo naopak, tahle si to zaslouží tak jí dám hlas. Asi si dáme k hlasovacím tabulím nějakého špeha, který nám motivace diváků rozšifruje. Každopádně Marilyn Monroe má vždy nejméně hlasů, ta je pro svět asi stále důležitá.

Postavy jste si nevymýšlela, ale inspirovala jste se skutečností. Je to hodně zavazující?

Je to iluze. Divadlo je přece iluze, může si vlastně dovolit vše. Myslím si, že s osudy slavných žen zacházíme s úctou. Jen jsme si je půjčily na takový morální manifest.

Sama jste režisérkou a zároveň hrajete tajuplnou Madam Zero. Bylo složité obě funkce skloubit?

V tomto případě nesu za celé představení odpovědnost, postava Madam Zero, tedy Nuly je vymyšlená tak, abych nebyla v ději přímo angažovaná. Jsem takový podivný moderátor a následně dámám sloužím k jejich výkonům. Chtěla jsem se vrátit k pantomimě a pohybovému divadlu, tak je Madam Zero taková malá pocta mizejícímu žánru.

Jak rychle jste měla jasno o obsazení ostatních rolí a jak dlouho trvalo od námětu na divadelní představení po jeho premiéru?

Prvním impulzem byl Bolek Polívka, který chtěl ve svém divadle udělat divadlo „ženy ženám“. To bylo někdy v září loňského roku. Já nosím v hlavě témata, která mě nějakým způsobem drásají a zajímají, a tak námět byl poměrně rychle hotov. A pak už jsme s Kateřinou jen seděly nad životopisy, pily spoustu kávy, Kateřina hodně kouřila, a bylo to. V únoru jsme začaly zkoušet a v březnu byla premiéra. Obsazování rolí, to byla nejpříjemnější část. Oslovila jsem dámy kolegyně, kterých si vážím a potěšilo mne, že do toho se mnou šly. Do takového nonsensu nejistého.

Madam Zero mimo jiné říká: „Vítejte na konkurzu, který nemění soutěžícím život. Mění jim smrt!“ To zní až mrazivě, stejně tak téma smrti na spoustu lidí může působit. Jak působí na vás?

To je na dlouhé povídání. Už jen skutečnost, že jsem zvolila tohle téma, svědčí o tom, že se s tím potřebuju nějak srovnat. Umění poskytuje úlevu na běsy, které Vám nedají spát.

V rozhovoru pro časopis Žena a život jste prohlásila, že si „pohráváte s myšlenkou, že byste jim (mužům) mohla věnovat případné pokračování pokoje“. Je tato možnost stále ve hře?

No jistě. Kupříkladu Bolek Polívka si už zamluvil Einsteina a mám skvělého kolegu na nedávného nebožtíka a velikého adepta na Pokoj Michaela Jaksona.